Eliška

„Moje milá," zašeptám a zmlknu, emoce mě převálcovaly. Chtěla bych jí, co budu živa, takhle říkat a držet ji za ruku. Tolik bych to chtěla! Po tváři se mi rozkutálejí slzy, vytvářejí pramínky mého žalu. „Miluju tě, holčičko. Mám tě tak ráda! A vždycky jsem měla." Otevře oči... zatajím dech. „Moje milá," vysoukám ze sebe rozechvěle a cítím, jak mi jemňounce stiskla dlaň. Je to spíš, jako by mi na ní přistál motýl, slaboučké, téměř nezachytitelné, ale já to cítila. „Moje milá," opakuju přes slzy. „Eliška," vydechne. „Moje." Paní Eliška už několikátý rok tráví v domově pro seniory. Věk a zdravotní stav jí upoutal na invalidní vozík a není již schopna se o sebe postarat. A nezbyl jí v životě nikdo, kdo by si ji vzal k sobě. V domově se přátelí s velmi milou sestřičkou, které vypráví svůj životní příběh od dětství během druhé světové války až po stáří, plný ztrát, bolesti a nedorozumění. Na sklonku života se zatrpklé Elišce navrací do srdce radost a vrací se k ní lidé, o které si myslela, že nadobro přišla. A stejně tak o některé blízké opět přichází. A to je život. Jedni se rodí, jiní umírají. Knížka se mi četla sama. Od prvních stránek jsem byla představami v příběhu. S Eliškou jsem byla na pokoji v domově, viděla jsem jí, jak na vozíčku kouká z okna do zahrady, přikrytá kostkovanou dekou. Jak s Norikou a Gábinou hrají ve společenské místnosti karty.. Společně s ní a Jankem jsem se schovávala v krytu ve sklepě, když začaly houkat sirény, trpěla s nimi hlady a zimou, samotou... Prožívala s ní její první zamilovanost, první ponížení, zklamání. Odžily jsme spolu i posledních pár let v bílém domku na samotě, s fenkou Elzou. Pod rukama mi proběhl celý její život bez příkras, tak surový a přitom tak inspirativní... Autorka mě perfektně vtáhla do děje a teď musím na Elišku stále myslet... Na ní a na zbytek její rodiny. Na Hanku a malou Elišku... Příběh plný bolesti a lásky, který se mi nesmazatelně vepsal pod kůži. Není to můj obvyklý žánr a o to víc jsem vděčná, že se ke mě Eliška dostala. Mělo to tak být. ⭐⭐⭐⭐⭐ (a to i přes poměrně časté překlepy).

Nádherná kniha,asi nejlepší co spisovatelka napsala.Hodně jsem si u ní poplakala.Je smutná, ale takový je život. Určitě doporučuji